Narozeninová projížděčka...

Jak je tak člověk každým dnem starší, jednou v roce, pokud bude mít to štěstí, přijde den, kdy se čísílko na jeho věku přehoupne o jednotku výše. Člověk se stane o rok starším, o rok moudřejším, o rok blíže senilitě, o rok dále od puberty a chtělo by se říct i o rok blíže k důchodu, ale zde toto pravidlo příliš neplatí. Je to už dva týdny co mě potkalo toto datum a já mohl říct, že bych měl být zase o rok chytřejší...radši to ale neříkám. 26. dubna nastal ten čas, kdy měla proběhnout moje oslava...o které mi nebylo sděleno naprosto nic...až na to datum...pojďme si to ale projít pěkně krok za krokem...

26. března, 21:48 (časy jsou přibližné tak jak si to teď, po dvou týdnech pamatuju)

Jakožto oslavenec mám to výsadní právo jet žíznivý a hladový trolejbusem kamsi k neumětelům. Výherní kupón si vylosoval i Zbyňa (patrně proto, že o oslavě taky nic nevěděl, a tak by nemohl, i kdybych se ho náhodou ptal, nic vyžvanit) a měl proto to výsadní právo také. Rozloučili jsme se tedy s většinovou skvadrou a šli si naložit své pozadí do vyhřáté kabiny trolejbusového automobilu.

21:57

"Tak co jééé? Kde se ten šalibus tólá?"

21:58

"Jupíí, už se k nám kodrcá..."

22:01

"Ty, Zbyňo, není to ten panáček z NoMercy, kterej nám přeskakoval bloky?"

22:03

"Ty, Zbyňo...a kam vůbec jedem?"

22:07

"Ty, Zbyňo...a vystoupíme teda tady, nebo pojedem až na Pionýrskou?" "Já nevim...tak třeba až na Pionýrskou..."

22:24

"Ty, Zbyňo, nemám tomu Pájovi zavolat? Jestli se na nás třeba nevysral..."

22:28

...zvoní telefon... My o vlku a vlk za humny...

22:31

"Úúúúúúúž? Teda Pájo, ty ses někde ztratil, né? Tos měl říct, že tady budem mrznout dvacet minut, jsme mohli mít za sebou už minimálně dvě rychlý pivka v Drakovi...!"

22:32

Vyjíždíme na Pájovu okružní jízdu po Brně...což naštěstí...teda...na Pájovo štěstí nevíme, jinak bychom nenastoupili...

22:35

Míjíme Noem Arch...aspoň že tak, tam bych asi nechal aji trencle...

22:37

Sjíždíme ze Sportovní a hrnem to směrem k Semilassu...

22:40

Slovaňák... "Ty, Pájo...víš ty vůbec kam máme jet...? Ty vole to jsme v sobě mohli mít už tak třetí pivo!"

22:44

Odbočujeme doleva na Horovu...směr Kaplička... Zbyňa poprvé vyhrožuje, že Páju umlátí kabelou...

22:46

Kaplička... "Ty...hele...vole...Pájo...ty rád řídíš, co?!"

22:48

Odbočka z Minské směr Jana Babáka... Zbyňa podruhé vyhrožuje umlácením kabelou...já konstatuju, že už bychom v sobě mohli mít i čtvrtý kdybychom se snažili...

22:52

Míjíme zastávku Konečného náměstí... "Ty, Pájo...tudy jsme jeli trolejákem...před TŘIČTVRTĚ hodinou!"

22:55

"Ty vole já tě zabiju..."

22:59

Nastupuje Bára - zastávka Antonínská... "Čau Báro... Ty vole Pájo já tě zabiju..."

23:01

"Hele tudma jsme už myslím jeli...!" Zbyňa vyhrožuje umlácením kabelou již poněkolikáté v řadě!

23:03

"Ááá, tak si to dáme ještě jednou...vyhlídková jízda Brnem"

23:05

"Pájo tady jsi zapomněl sjet!"

23:07

"Já na to seru...du spat...ale tebe, Pájo, pak zabiju" "Jo a já tě umlátím kabelou!"

23:09

"Tum tu dum dum dum tam ta da dá dá dá...ty, Pájo...už tam budem? Trošku mě to tu začíná srat...nebo jestli nevíš kam jedem, že bys nás se Zbyňou vyhodil, my bychom si zašli na pivko...pak bys mohl zavolat až zjistíš kam máme dojet, tak my bychom dojeli...nebo si tě zavoláme...ty rád řídíš...že bys nám zase udělal takovou pohospodovou projížďku...co řikáš?"

23:14

"Tjoooda...tady to znám...a to už jako parkujem, nebo jen někoho nabíráme a jedeme zase cestovat? Já jen abych rychle vystoupil..."

23:16

Zvoníme na Ráďu...začíná to vypadat, že naše pekelná dehydratující vyjížďka je konečně za námi.

A pak se začalo slavit... Pája to verbálně schytal ještě nesčetněkrát, ale bylo mu i pochváleno, že měl to vyzvednutí Báry perfektně načasovaný...prakticky dojel ve stejnou chvíli jak šalina, ze které vystupovala. Ještě než se večírek stačil pořádně rozjet, bylo potřeba vyšplouchnout oslavence...a tak jsem dostal krásný Plašmuščí dort a na něm osm nesfouknutelných svíček...nakonec se mi podařilo je sfouknout, ale trvalo to nějakou tu minutku a dost to připomínalo automatové mlácení žraloků. Zbytek večera už se jen pilo, jedlo, kecalo, trefovalo se maršmelounovýma kytičkama do vzdálených tlamiček, chodilo se kouřit, ještě víc se pilo, ještě víc se jedlo, no a kolem nějaké té ranní hodiny to Pája rozpustil, že už se de jako domů, že už ho to tam na Sprajtu nějak nebaví...mno...tak úplně to nebylo, ale jelikož řídil, tak ti co chtěli jet s ním prostě neměli na vybranou. A tak se vlastně celej večer skončil...a až na ten začátek to byl večírek opravdu povedenej...

Všem vám opožděně děkuji